Těším se, že s kolegy, dětmi i rodiči vytvoříme školu plnou radosti z učení, objevování a silných zážitků, kde všichni porosteme a budeme připraveni na vše, co nás v budoucnosti čeká.

Má cesta k pedagogice nebyla přímočará. O studiu pedagogiky jsem uvažovala už v patnácti letech, ale tehdy mě odradily přijímací zkoušky z tělesné a hudební výchovy. Vydala jsem se jinou cestou – přes umění, design a textilní vzdělání.
Až výchova mých dcer během mateřské dovolené ve mně znovu probudila zájem o dětskou psychologii, respektující přístup a současné metody vzdělávání. Chtěla jsem, aby z dětí vyrostly sebevědomé bytosti se širokým rozhledem, ale také se smyslem pro odpovědnost a řád. V té době jsem se přihlásila ke studiu pedagogického minima, které mě nadchlo a utvrdilo v tom, že jsem na správné cestě.
Věřím, že děti si zaslouží moderní metody učení, které podporují jejich přirozenou zvídavost, a že škola by je měla připravit na reálný svět – včetně toho, jak se v něm orientovat, rozhodovat a spolupracovat.
Důležitou roli pro mě hraje i pohyb a sport, které podle mě můžeme dětem přibližovat radostněji, než jak tomu často bývalo dřív. Stejně tak považuji za zásadní vést děti k lásce k přírodě a ukazovat jim udržitelný styl života.
Mezi mé hlavní záliby patří šití, čtení, jóga, paddleboard a výlety do přírody.

Vzdělávání je pro mě přirozenou součástí života. Už během studia speciální pedagogiky jsem cítila, že chci dětem nabídnout víc než jen znalosti – prostředí, kde se cítí bezpečně a přijímané takové, jaké jsou. Věřím, že je přínosné zaměřovat se na jejich silné i slabé stránky, protože právě díky tomu mohou růst v sebevědomé a spokojené osobnosti.
Do ScioŠkoly přináším zejména zkušenosti s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami – působila jsem v dětském domově i ve speciálním školství, kde jsem si vyzkoušela roli asistentky, vychovatelky i učitelky. Šest let jsem také provázela dospívající dívku z dětského domova, což pro mě byla hluboká a cenná zkušenost. Tyto situace mě naučily trpělivosti, empatii i odvaze hledat nové cesty.
Ze všeho nejvíc mě ale formuje mateřství, které mě učí respektu, důvěře, dávání prostoru k objevování i budování vztahů v každodenním životě.
I já sama se neustále rozvíjím a doplňuji vzdělání, které mi dává smysl – právě proto jsem se začala věnovat Tréninku jazykových schopností dle Elkonina. Jde o respektující a hravou metodu pro děti od pěti let, která vychází z přirozeného vývoje řeči. Dětem pomáhá vnímat a rozlišovat jednotlivé hlásky ve slovech, pracovat s nimi a chápat, jak jazyk funguje. Díky tomu si postupně a nenásilně budují pevné základy pro čtení a psaní.Ve ScioŠkole chci být dětem i kolegům oporou, spoluvytvářet prostředí, kde se každý cítí dobře a kde má příležitost objevovat a růst svým tempem.

Vzdělávání mě provází celý život. Už od dětství mě formoval skauting – vedla jsem družinu, později oddíl i celé středisko, organizovala tábory, závody i vzdělávací kurzy. Posledních sedm let jsem působila jako průvodkyně na ScioŠkole v Nuslích.

Už na střední škole jsem přemýšlela o učitelství, ale tradiční školství mě neoslovilo. Ve ScioŠkolách mě nadchl partnerský přístup, smysluplné vzdělávání a podpora dětí v objevování jejich potenciálu. Věřím, že každé dítě se nejlépe učí v zóně svého nejbližšího rozvoje – když rozumí tomu, proč se něco učí, a dokáže své znalosti použít v praxi.

Když přišla možnost založit novou ScioŠkolu, bylo to jasné - výzva i příležitost vytvořit místo, kde děti i průvodci porostou, kde učení zůstane radostí, kde chyby nejsou selháním, ale součástí cesty. Mým cílem je spoluvytvářet prostředí, kde zvídavost nezmizí, kde silné i slabé stránky slouží k růstu a kde hledání odpovědí je stejně důležité jako jejich nalezení.

Mám ráda extrémní závody, běhání, šití, pečení, ale nejraději trávím čas se svým synem. A i když je škola někdy trochu extrémní závod, jsem ráda, že jsem na startu.